Řada 742

Škoda 742 je souhrnný název pro škodu 105, 120, 125, 130, 135 a 136. Tyto vozy mají motor uložen vzadu, chladič s elektrickým větrákem vpředu a pohon zadních kol.

Zavazadlový prostor se nachází pod přední kapotou.

Počátek sériové výroby vozů Škoda řady 742 se datuje k 3. čtvrtletí roku 1976, kdy vyjela multá série vozů Škoda 120L (přičemž provedení 120L bylo během celé výroby nejoblíbenější). Do konce roku 1976 bylo vyrobeno řádově několik stovek vozů Škoda 120L a zanedbatelný počet vozů Š 105. V průběhu roku 1977, v důsledku rozbíhající se výroby, přibyl model 120LS, který do roku 1979 držel post vlajkové lodi AZNP. Poté byl nahrazen provedením 120GLS, které bylo nejluxusnějším a nejvýkonnějším provedením do začátku výroby vozů Š130 (modelový rok 1985). Ke konci výroby se objevily ještě modely Š135 a 136, které již měli motor připravovaný pro Favorit, jejich označení je 742.135/6 a jsou vzácné. V roce 1983 došlo k zásadní inovaci řady 742 (model M). Vozy Garde a Rapid jsou samostatnou řadou 743. Ve své době patřila Š742 k předním lídrům bezpečnosti evropských aut. Jednoduchá konsrtukce, dobré jízdní vlastnosti zejména v zimním období, nenáročná obsluha a údržba společně s její vysokou spolehlivostí, jsou důvodem velké oblíbenosti této řady, kterou můžeme i více než po 20 letech od konce výroby běžně potkat na silnicích.

Mezi nejčastější závady patří praskání struny plynu a občasné prasknutí těsnění pod hlavou.

Byly samozřejmě odvozeny tovární závodní speciály, které se účastnily světových soutěží a dobře se umisťovaly, zmiňme například velmi proslulou Škodu 130LR, pak Rapid 130LH a také Š130LA, což byla "civilnější" verze 130LR hojně používaná v domácích soutěžích Svazarmu na sklonku 80. let. Poslední vozidla Š742 sjela z linky v lednu 1990. 

Zrod modelu

Práce na nástupci zastarávající Škody 100 započaly už během roku 1971. V průběhu let 1971 - 1976 vznikalo mnoho technicky vyspělých projektů z čistě politických důvodů po zastavení vývoje nového modelu s předním pohonem, na kterém Škodovka spolupracovala s automobilkami v NDR. Z těchto prototypů převzaly i základní karosářské linie. Oproti staré řadě měly různé změny, největší z nich je použití náporového chladiče v přední části vozu s elektrickým větrákem. Motor zůstal principčně stejný, dostal ovšem moderní dvoustupňový karburátor EDSR.

Nakonec přišlo filigránské řešení - byla navržena kompletně nová karoserie osazená na původním podvozku se stejnou koncepcí motoru vzadu. Rovněž motor zůstal zcela totžný s předchozím modelem. Jediným zcela novým technickým řešením bylo umístění náporového chlazení motoru do přední masky vozu a přesunutí palivové nádrže do zadní části vozu. Nová karfoseri byla hranatější, dynamičtější a disponovala větším celkovým zasklením, což dělalo z poměrně malého vozu dojem většího.

Nová škodovka byla představena na brněnském strojírenském veletrhu v roce 1976 s novou karoserií a většími motory, opět umístěnými vzadu. Chladič byl přemístěn dopředu, za ním byl hlubší zavazadlový prostor, náhradní kolo bylo vně pod zavazadlovým prostorem a palivová nádrž byla přemístěna pod zadní sedadla. Specialitou bylo otvírání víka zavazadlového prostoru do boku, jeho závěsy byly na levé straně vozu.

Nová řada škodovek s motorem vzadu však byla pro československou motoristickou veřejnost, a to hlavně díky své zastaralé koncepci motoru vzadu, díky níž vozidlo mělo opravdu malý úložný prostor pro zavazadla. Mladoboleslavská automobilka proto pověřila svůj pobočný závod ve Vrchlabí, aby nový model ještě více vylepšil. A tak vznikl nejvyšší stupeň výbavy - GLS. Vozidla měla poměrně moderní interiér a sportovní palubní desku s kruhovými přístroji.

Pro náročnější zákazníky byla verze GLS jasnou volbou. Vůz měl moderní masku se čtyřmi světlomety, byl vybaven víceméně až nevkusným počtem chromovaných doplňku (chromované horní rámy dveří, chromované obroučky přední a zadní masky, chromované prvky na palubní desce), rovněž moderním bezpečnostním prvkem byly i opěrky hlav na předních sedadlech. V roce 1978 byla představena speciální exportní verze pro západoevropské trhy označená LSX. Výbava tohoto vozidla byla jedinečná, avšak pro tuzemské zákazníky nedostupná 13" elektronová kola, ochranná lišta proti otěru na bocích vozidla, se střechou potaženou tehdy módním černým vinylem a poprvé byly použity samonavíjecí pásy. Přesto všechno však byl československý automobil v západní Evropě spíše terčem posměchu a známkou naší technické zaostalosti. 

80. léta

Během let 1978 - 1982 se mnoho na řadě 105/120 nezměnilo, proběhlo jen několik kosmetických úprav (spoiler v zadní části vozu, nové plastové kliky dvěří a elektrické vyhřívání zadního skla). To pravé překvapení přichází až roku 1982, kdy je vůz vybaven moderními oválnými předními světlomety, nové zadní horizontální světlomety, černými plastovými nárazníky, a hlavně podtlakovým posilovačem brzd. 

Modernizace roku 1983 - "Maxík"

Tohoto roku přišla do prodeje výrazně modernizovaná řada nazávaná M díky rozšířenémurozchodu kol vozidla. Vůz pro odlišení dostává přezdívku "Maxík" a starší úzká verze je nazývána "Užovka".

Vzhled vozidla výrazně získal k lepšímu - vozidlo bylo osazeno novou černou plastovou maskou s blinkry v předních rozích. Vůz dostal i moderní, zcela zakryté rozměrné přední světlomety. Technickým pokrokem bylo přesnější hřebenové řízení, v nabídce se objevila i pětistupňová převodovka, nová spojka, střešní okno a odkládací kapsy. To vše bylo dostupné i pro méně movité zákazníky.

Roku 1984 byla představena nová motorová verze Škoda 130 o výkonu 43 kW a větším točivém momentu motoru, úroveň výbavy Škody 130 byla srovnatelná s verzí GLS.

 

Přišel rok 1987 a všechna pozornost byla zaměřena na nový převratný model s motorem vpředu - na novou Škodu Favorit.